Zpět v okolí Yerevanu

Pomalu otevírám oči a uvědomuji si, že mě nestudi podlaha, nemrzne nos a dech se nemění v páru. Je to neklamna známka dvou věci – že jsme včera opustili vysoko položenou oblast Sevanu a že spím v posteli. Stalo se to asi takhle.

Noc zrovna prevzala vládu nad dnem a my se vymotali z města Abovyan (mimochodem, po té době v horách veliká změna, všude lidí, živo, obchody, hudba..). Podařilo se mi ‚ulovit‘ nějakou nezabezpečenou WiFi (to je způsob jak dostavám tyto články z mobilu na web) a stáhnout si i mapu oblasti a poprvé jsme jeli podle ní. Vedla nás hlavní silnicí, připomínající spíše vyschle koryto řeky, které bylo na návštěvě nějaké války ve chvíli, kdy se bombardovalo.. jirka na mě volal „ty vole, zahoď tu krabičku“ když brabcak spatřil opuštěný krámek, že kterého vyzarovalo teplo a světlo.. nakoupíme si něco k večeri.. si plánujeme.. ale netrvá ani půl minuty a už nás oslovuje starší pan.. a vy odkuda? No že z čechie. A co potřebujeme? No že nic, jen si jdeme koupit něco k jídlu. No tak to že ne, ať jdeme k němu domů na večeři. A ať tam rovnou spíme..

Skvelej padesátník který žil 7 let v Německu a jeho rodina o 5 lidech nám připraví večeři o 3 chodech, víno, vodku.. nechají nás vykoupat v teplé vodě a my zjišťujeme, že už jsme zase jak lidi.. pak následují otázky jako „jak silnou perinu preferujete, aby jste se cítili v noci pohodlně“ a než se nadejeme tak jsme uvelebeni v jejich ložnici, zatímco oni spí na gaucich v obýváku.. nechapeme nic na světě..

This entry was posted in Arménie na kole 2011. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.