Mám rád VIP salónky na letištích. Všechny ty Premium a Gold Lounge. Sice jsem ještě nikdy žádný nenavštívil (mé letenky bývají z jiné cenové kategorie), nicméně občas od nich prorazí ven trocha toho wifi. A když vám ještě ochotný letištní poslíček najde sezení se zásuvkou tak je to paráda.

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale je to poprvé, co jsem cestoval někam s notebookem. Vždycky mi připadalo, že se na cesty nehodí a že je to moc veliký risk ho s sebou tahat. Nicméně má to něco do sebe. Třeba v letadle je to úplně super, udělal jsem tam dost práce - dokud mi neumřela baterie. To mě přivedlo na myšlenku koupě nového PC s vyšší výdrží. Moje volba padla na Asus EEE s SSD diskem. Výrobce udává něco přes 8 hodin výdrže (pozor, “éček” je mnoho druhů), navíc jeho velikost 7 palců a váha pod jedno kilo přímo vybízí k uložení do cestovního batohu. Samozřejmě to není na žádnou extra práci, ale něco se udělat dá. Koukal jsem na ceny v ČR a není to fakt nic moc, doporučuji koupit za polovinu ceny v USA, třeba pomocí firmy Shipito která za vás notebook koupí a pošle vám ho až domů. A tak vás vyjde na cenu kolem 200 - 250 USD (4 - 5 tis Kč). Jukněte třeba sem http://shop.shipito.cz/vse/elektronika-5

Ale o tom jsem vlastně ani psát nechtěl. Spíš mám plán napsat něco trochu málo o té Číně.

Tak předně - nemohu říct, že jsem viděl Čínu. Mohu říct, že jsem ochutnal velmi specifickou část - dvě veliká města, kde lidé žijí určitě dost odlišně než v ostatních částech. Pravda, i tady se najdou chudinské čtvrti kde zděné baráky nemají záchody a lidé musí chodit na neuvěřitelně nejvíc páchnoucí veřejné toalety jaké jsem kdy v životě asi zažil, ale pořád žijí jaksi ve městě. Takže to jen pro pořádek.

Aniž bych tu kdy byl tak jsem měl o zdejších lidech určitou představu a ta se mi celkem potvrdila. Jsou takový (minimálně na první pohled ale velmi často i na ten druhý a třetí a čtvrtý..) chladní. Zatímco zbytek Asie se na vás neustále usmívá tak Čína je jak vypadlý zub z dásní. Jasně, neplatí to na 100%, ale většinou ano. Lidé tu jsou hodně uzavření a zaměření na sebe, někdy se musíte svých práv poměrně důrazně dožadovat.

Ovšem zažil jsem (a to poměrně často) také druhou stránku - díky Petrovi a jeho invalidnímu vozíku. Stačilo přijít do metra a obsluha se s neuvěřitelnou vervou pouštěla do řešení situace “jak ho dostat dolů po těch schodech”. Často téměř násilím bránili tomu, abychom ho snesli a vytrvale si vynucovali ať jedeme výtahem. Nebo nás zastavili a řekli nám, že jsme borci že ho bereme s sebou a že si toho hodně považují. Nebo když nám tleskali na velké čísnké zdi. To člověka trochu překvapí, když vidí, jaký mají vztah k těmto lidem, přestože se pořád mluví o tom, jak jedině zcela zdravý a produktivní člověk (navíc spíše muž) je v této společnosti ceněn. Tak mi to nepřipadalo. Víte, oni tu nemají moc tyhle bezbariérové věci vychytané. Třeba v metru může zdravý člověk seběhnout 20 schodů a je dole, kdežto invalida musí podstoupit zdlouhavý proces s hlídačem který ho vezme k výtahu, jenž je často někde úplně na kraji a tak přemístění jednoho patra zabere opravdu dost času. Přesto se opravdu upřímně snaží a to potěší. Zejména ti, kdo pracují ve službách. Překotně otevírají dveře, tlačí Macunku do zadku když ho Kudlis nese na zádech atd. Hezké

Také se mi líbilo, jak je všude čisto. Prakticky neustále vidíte někoho jak pobíhá s koštětem, přenosnou nádobou na drobné odpadky a uklízí. V hotelech a restauracích se stále vytírá podlaha a otírá prach. Dalším specifikem jsou sběrači plastů. Lahve se tu totiž vykupují (údajně 10 centů, tedy asi 30 haléřů Kč) a tak neexistuje, neexistuje že by se někde nějaká válela.

A co politika? No, kromě propagačních plakátů stranických vůdců s ní do styku prakticky nepřijdete. Čína je obrovský stát a vládnoucí garnitura si dělá co chce. Tak třeba - na youtube.com se objevil videoklip, ve kterém čínská policie bije svázané tibeťany. Reakce? IP adresa youtube je zablokovaná pro celou Čínu. A basta. Není šance se na stránky dostat. Zrovna tak na spousty dalších které se nějak neshodují s vládním přesvědčením. Vrcholem všeho je, že od 1. 7. (nakonec to bylo tuším pozastaveno) vstoupilo v platnost nařízení, které přikazuje mít v každém prodaném počítači nějaký software, který blokuje přístup na “porno stránky”. Ovšem nejen na ně. Někdo odhalil, že dochází i k filtraci politicky nekorektních věcí. Prostě velmi paradoxní přístup který mě osobně připadá trochu jako boj s větrnými mlýny - obzvláště v dnešním globálním a přetechnizovaném světě.

A na konec jsem si nechal jídlo. To mě fascinovalo. Prakticky kdekoli (kromě jednoho fast-foodu v Shanghai) jsme jedli tak to bylo naprosto špičkové. Takže odpověď kterou jsem mu hledal zní - ano, mají tu lepší čínské polévky než ping pong na pěší zóně v Rumburku.

Díky moc, hade, za azyl a příležitost ochutnat alespoň kousek z této obrovské země. Určitě jsem tu nebyl naposledy!

Tento článek byl publikován dne 2. 7. 2009 (Čtvrtek) v 4:18 am v rubrice Čína 2009 a byl shlédnut 631x. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.