Procházka po městě a po příbuzných
Dnes jsem propustil rodinku už o desáté. Zjistil jsem, že ze zdvořilosti vydrží sedět se mnou jakkoli dlouho (což bylo denně vždy po půlnoci) a tak jsem se dnes zvedl dřív a ejhle, hned mazali všichni na kutě 
Byl to náročný den.
Dnes byla řada na rodině Xie pohostit ostatní sousedy, takže kolem desáté se to tady seběhlo a už to jelo. Celkem v klidu jsem zmáknul vypít dvě deci kořalky k snídani, pojíst tlustou kůži a poplivat vše v dosahu. Navíc jsem se začal učit jak hlasitě mlaskat, což dělají všichni ostatní.
Po snídani (no, skončila asi v poledne) jsme šli do města zabookovat lístek na autobus a navštívit nějaké příbuzné. Z lístku nakonec sešlo jelikož bylo vyprodáno (tisíce lidí jedou v tento termín do Shenzhenu) a nebo to stálo hroznej ranec (přes 1000 Kč). Nakonec nás tedy hodí strýček taxikář, což mě docela potěšilo, bude to určitě pohodlnější.
Pak začal kolotoč návštěv. Každý by chtěl vidět cizince, takže máme nekonečný příval pozvání na snídaně, obědy a večeře a je to těžký to absolovovat. Všude je scénář dost podobný, hlavně fotky už ani nepočítám. Zato jsme si řekl, že budu brát ty cigarety co mi pořád nabízejí a dovezu to domu. Za dnešní odpoledne mám krabku a pak asi 16 kusovek.
Jinak jsem se několikrát opravdu hodně pobavil a i dojal. Pořád mě dovedou překvapit. Tak třeba mi říká R, že jdeme na návštěvu k jejímu spolužákovi, že to je umělec co maluje a jeho sestra je neuvěřitelně “excited” že přijde cizinec a hrozně by si přála dostat pusu a že už se asi dvě hodiny pořád převléká a maluje. No samozřejmě jsem nezklamal a na přivítanou sem ji “bosknul” na obě tváře jak se to u nás dělává. No takové radostné pobláznění jsem dlouho neviděl, fakt mě to hrozně rozesmálo. Jinak týpek umělec (Cheng) maluje opravdu neuvěřitelný kousky, viděl jsem sice jen dva (zbytek má prodáno) ale nechápal jsem. Pojedli jsme u nich oběd, kolotoč focení a pak nás šli vyprovodit. A teď k té druhé historce. On chodí s nějakou holkou, taková klasická číňanka oblečená v neuvěřitelné kombinaci hadříků (jako mnoho dalších, je to takové dětinské ale velmi.. asijské). Prakticky jsem se s ní nebavil (neuměla anglicky, ostatně ani ten její přítel) ale když jsme se loučili tak ke mě přikročila a objala mě. To je tady dost neobvyklé, v podstatě je to silné vyjádření svých pocitů. Čínani jsou velmi důslední a zdženliví v některých věcech – jako třeba právě objetí. Dost mě to překvapilo, ale bylo to hrozně milé. No a pointa je, že asi za hodinu mi přišla od tohohle týpka SMS (vzal si na mě číslo) která zněla takto: “”Ming: where are you? My girlfriend said she miss you.” Takové věci prostě člověk nečeká. Nakonec se mi dostalo pozvání na jejich svatbu. V tomto příběhu mě ještě pobavila jedna věci – on Cheng neumí – jak jsem již napsal – anglicky, takže mi psal velmi lámanou zprávu a pak přešel do čínštiny. Pointa byla v tom, že mi čínsky napsal, ať si to nechám přeložit od Rachel. Napsal mi to čínsky.
Jinak k těm zvyklostem. Já každému podávám ruku a obvykle mi to prochází. Dnes jsem zjistil, že je dobré vzít si ty cigarety a neodmítat to, tu nabídku dostane člověk úplně vždycky. Dál tu jsou nějaké věci jak vyjádřit úctu a ty praktikuji zejména u nejdůležitějších lidí v rodině. Když mi dávají cigaretu (jako pro ně významnému hostovi většinou dvě) tak nastavím obě ruce, je to příjímání dárku s větší pokorou. Když děkuji tak sepnu ruce a trochu se ukloním. Taky si dám vždycky práci vyhledat kuchařku (obvykle nejstarší žena) a čínsky jí poděkuji a pochválím jídlo. To vyvolává velmi roztomilé rozpaky, na tohle tady zjevně nejsou zvyklí. Jinak třeba dnes ráno mi udělali zázvorový čaj protože si všimli, že trochu pokašlávám. Rachel se mě ptala, jestli to je dobré tak jsem jí nabídl, ať si to otestuje a podával jsem jí skleničku. Tu si ale nevzala a přinesla si svůj kelímek. Pak mi vysvětlila, že sdílení jednoho hrnečku/kelímku je možné jen mezi páry a kdyby se napila z mého tak by to v rodině vyvolalo pohoršení, protože se může napít jen z pohárku Jeasona. Zdánlivá maličkost.
Jinak každý host se vítá čajem a slunečnicovými semínky. Trochu mě štve, že používají plastové kelímky – vzhledem k jejich spotřebě se mi to zdá jako velmi neekologické. Pokud jde o muže tak vždy dostane ještě cigaretu. Občas rodina nemá čaj a tak se dává jen teplá voda. Vždycky jsem si myslel, že taková věc se prostě nedá pít, ale není to tak hrozný, hlavně v téhle zimě. Dál se host ctí tím, že se hrají karty (třeba při čekání na jídlo). Už jsem se tu jejich hlavní hru celkem naučil tak a s tím nemám problém.
Jinak jako hostitelé jsou velmi všímaví. Třeba ráno jsem si vzal omylem jiné pantofle a pata mi koukala asi o centimetr více než obvykle. Jen jsem vkročil do jídelny a došlo mi to tak jsem okamžitě zaregistroval jak se začlo o něčem debatovat a netrvalo ani 10 vteřin a už u mě byl bratr s tím, že ať si vezmu ty jiné pantofle, protože jsou o trochu větší. Nebo dnes na obědě, jak jsem zvedl hlavu a pomyslel si, že bych potřeboval papírové ubrousky a už mi je někdo nabízel. A takových drobností je za celý den mnoho ať už jsme kdekoli. Nevím co je to za předvídavost, ale prostě to umí. A to už vůbec nemluvím o tom, že mi kolikrát řeknou přesné karty které mám v ruce. Jsou opravdu rychlí a bystří.
Tak jdu spát. Ráno jdeme na snídani k rodičům od Jeasona (R přítel) a pak zase mraky návštěv.
Ještě jednu věc. Nemám tu přístup na internet, tyhle články si píšu offline v Windows Live Writeru a pak je jen publikuji, přenese se jen málo dat. Roaming je tak drahý, že stažení emailu by mě stálo tak tisícovku, tak si ho na PC nemůžu zapnout, ani na žádné weby nejdu. Pak tu je problém, že prakticky vůbec nefungují SMS na mém českém čísle. Co se týče toho čínského – tak na něj nelze příjímat SMS z ČR, ovšem můžu je odesílat. Bohužel je problém v tom, že tady si nemůžu dobít kredit protože jsem si SIMku koupil v jiné provincii (to fakt nechápu, je to stejná společnost). Takže jediná možnost jak mě teď kontaktovat je zavolat mi na moje CN číslo (nejlépe přes i-call – u TM předvolba 1042 – nebo přes Skype, přímé volání je dost drahý). Číslo je 008613530538425.