Pan Yu (GuangZhou) a návštěva Walkery
Mám za sebou návštěvu Walkery a další den. Jaký byl?
Sice jsem včera skončil s ponocováním ale usnul jsem asi v půl 4. Ráno mi připadalo, že tady asi dochází k nějakému omylu, když musím opravdu vstát. Náladu mi nezlepšilo zjištění, že ten hotel za dva a půl tisíce nemá v ceně ani snídani tak jsem rozladěný vyrazil koupit si něco ve městě, ale kvůli časovému presu jsem stále nemile naladěn musel vzít za vděk McDonaldem, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože tak výborný sendvič jsem snad ještě nejedl, u nás se to fakt bohužel nekoupí. Náladu do normálu mi ještě vrátilo zjištění, že většina ze zabraných peněz byl depozit a nakonec to tedy nebylo ani za polovinu. Sláva.
Řidič z Walkery mě vyzvedl kolem 10. hodiny a tradá. Konečně jsem se po tolika neuvěřitelných měsících dočkal a navážu trochu seriózní kontakt.
Už při přivítání jsem pochopil, že tahle firma je někde úplně jinde než Esky (mimochodem, Esky má skoro 3000 zaměstnanců, kdežto Walkera jen něco přes 1000). Naprostá profesionalita. Krásný show room. Nechali mě létat. Dostal jsem vrtulník. Vzali mě do testovacího centra, což bylo zajímavý, třeba jak třesou s plnýma krabicema (strojově) a pak zjišťují, jak dobře nebo ne jsou jejich produkty zabaleny. Pak jsme jeli na oběd i s manažerem se kterým jsem si dal souboj v pojídání chilli papriček k pobavení B. a dalších 2 lidí. Celkově ve firmě panovala velmi uvolněná a přátelská nálada, Esky mi proti tomu přišlo mnohem víc… jak to říct… šmudlovské. Navíc jsem dohodl co jsem dohodnout chtěl, takže jsem odcházel velmi spokojen. Chtěl jsem ještě jet do další fabriky, ta mě psala když jsem byl na cestě do Číny, kdysi jsem od nich něco bral (tedy ne přímo, ale jejich produkty) a tak jsem si řekl proč ne. Nakonec to nevyšlo, řidič z Walkery měl problém najít místo odkud to odjíždělo do daného místa a navíc už bylo docela pozdě a já neměl hotel a v noci bych se už nevrátil do SZ. Rozhodl jsem se tedy jet rovnou do Shenzhenu.
Je moc hezký, že autobusové zastávky mají nápisy v angličtině. Jako WC. TICKET COUNTER 1. TICKET COUNTER 2. WAITING ROOM. Nebo naprosto neuvěřitelnou cedulku, kde jsou čínky napsané nějaké znaky a pod tím je to napsáno v angličtině, typ vět “I WANT TRAVEL TO SHENZHEN”. Totálně mi uniká smysl. Cizinec ty znaky nepřečte, tak proč? A číňan když je přečte, tak to předci nebude říkat anglicky? Co však na zastávce nenajdete jsou cílové destinace v angličtině. Takže jak jim říct, že chci do Szenzhenu a odkud to jede? Když to po dlouhé době paní za přepážkou pochopila, tak se mě optala, na jaké stanoviště. Jak to mám vědět? Naštěstí jsem vyštrachal včerejší lístek a jí docvaklo, že chci jet opačným směrem. Odpočítal jsem si 70 minut a pak šel za řidičem, který mě vyhodil na správném místě. Super. Tak teď najít hotel. Měl jsem fotku, ale to taxikáři nestačilo. Zapnul jsem si roaming na data a asi za milion korun / 100 kb jsem si stáhl maily a našel ten, kde mi z Esky psali jejich adresu. Jenže HTC neumí zobrazovat čínské znaky a čtverečky fakt nestačily. Takže jsem musel vytáhnout notes a najít ten mail tam. Pak už to bylo snadný, taxikář mě hodil na vytoužené místo. Mezitím mi volala B., jestli jsem dorazil v pořádku na místo určení. Jsem opravdu nadšený z chování těhle lidí, celkem správně tuší, že to tu pro cizince je celkem nepřehledné a opravdu se snaží zajistit vše do poslední minuty.
Zítra mě čeká přesun do Hong Kongu, poslední setkání, poslední noc a bye bye China.
Pár fotek z dneška je tu.