Vzpomínám na 1. prosince, kdy jsme se probudili do teplého rána u moře. Dnes, o 29 dní později, se probouzíme do mrazivého rána na Luži.
„Jedeš na tu Luž?“ posílám čiamrimu sms v devět večer.. Obratem mi volá že zrovna vyjíždí. Bleskem na sebe hážeme několik vrstev oblečení, bereme spacáky, karitaťky a za pár minut už si to šustíme v trábiku směr Luž (přes Německo samozřejmě). Venku slušně mrzne, trábik se vzpouzí a tak je třeba zatlačit, ovšem za mohutné pomoci německých občanů kteří za mohutného provolávání „tráááábi“ přikládají ruku k dílu a pomáhají nám vyjet po kluzké silnici.
Mrzne. Moc. Kotlíkář čiamry vybaluje kempingové vybavení a ledový vzduch je brzy provoněn vůní vepřového. Bude to jistě pěkný večer, nehledě na to, že všude kolem je sníh a mrzne až praští. Taky že byl 
Usnout se mi podařilo hned po té, co mé palce přestaly mrznout. Není rozumné převlíkat si ponožky a mráz si nechat vklouznout do bot. No, člověk se učí celý život..
Tak jsem si opět posunul svoje hranice ve spaní v přírodě a bylo to super. Můj obdiv však patří Renatce, která do toho šla se mnou a to i přes to, že je zimouřivá a necítí se dvakrát nejlépe v stísněných prostorech (stanu). Takže smekám!
Díky všem zúčastněným za pěkný výlet!
Fotky jako vždy najdete na rajčeti.
A video „jak rozdělat oheň v zimě“ je ke shlédnutí níže.
