Neděle 11. 3. 2007, Rumburk

Lumír Šilhavý ztěžka otevřel oči a ladným pohybem otřel ospalky. Na tvářích, pomačkaných od puků na polštáři, ho příjemně hřálo. Bože, to vypadá na krásný slunný den. Pln optimismu vykročil směr koupelna a začal si prozpěvovat melodii kterou slyšel z venku. Pootevřeným oknem proudil dovnitř jeho malého, ale útulného bytu čerstvý vánek a on intenzivně nasával čerstvý vzduch, zatímco prováděl očistu těla.

O pár hodin později seděl na zahradní židličce pod slunečníkem a pocit štěstí ho stále neopouštěl. „Moc dobře jsem udělal, když jsem si to tenkrát koupil,“ myslel si. Nelitoval ani jediné koruny a věděl, že tenhle pocit mu za to stojí. Vlastní zahrádka, to je prostě něco úžasného, radoval se a pomalu si připravil gril, na němž si později udělal skvělý oběd. Kotletky ještě cítil na jazyku, když si uvědomil, že by bodlo pivečko a tak sedl do auta a zajel si pro něj. „Proboha co to je za kretény?,“ napadlo ho při pohledu na partičku, na první pohled mladých, výrostků, kteří se ochomítali uprostřed silnice a krmili se řízkama. Jen tak tak je objel a na jejich veselé mávání jen nesouhlasně zamručel. „Blázni, takhle promrhat celý den,“ chtělo se mu říct, ale někde uvnitř stále cítil jejich veselý pohled, něco, co se nedalo vyjádřit ani popsat a neochotně si pomalu připustil, že oni mají něco, co on ne.

Přesto se touto myšlenkou dlouho nezabýval, odpoledne strávil při knížce a večer, když se spokojeně uložil ke spánku usínal totálně šťastný. Jen kdyby stále necítil ten pohled.

 

—-

týž den z pohledu někoho jiného..

—-

konírna rumburk

Hééééj méén, v kolik sakra otevíraj ten KOS, ozývá se z Konírny v Rumburku, kolem šesté hodiny ráno. Ivo Zennč byl spolu s několika kamarády připraven zažít si pekelný bomby. A spolu s nimi spousty náhodných lidí, kteří jsou nebo budou vtaženi zcela náhodně do tohoto kolotoče.

metro rumburk

Čas, kdy se otevírá KOS trávíme v Metru. Soundtrack z Baraky se nám vrývá pod kůži, všechny buňky našeho těla jsou ovlivněny hudbou a alkoholem, nevnímáme chlad země na které ležíme, jediné co cítíme jsou vzájemné doteky. Obklopuje nás naprostá tma.

Ivo už není schopen snášet těžkost bytí a touží navrátit se do matčina lůna.

[inspic=321,,fullscreen,200]

Několika psychlogickými triky ho nakonec přesvědčíme, že stojí za to ještě chvilku žít a konečně vyrážíme do KOSu. Naše řady prořídly, už jsme jen 4. Bylo nás pět i šest a i mnohem víc, ale ne každý se tomu umí pověnovat tak jako my. Ani oslavenkyně Andrejka si nakonec nedala k narozeninám návštěvu vyhlášené rumburské restaurace na nádraží, přestože po tom velmi toužila.

benzina rumburk

Vzpomínaje na čamráka (kterýžto zrovna v těchto dnech brázdí povrch Dominikánské republiky na kole) se rozhodujeme, že razíme na benzinu na studánku – údajně tam připravují naprosto fantastické snídaně. Ne, nevzdáváme se drškovky, bez které nemůže být žádný tah kompletní, jen si chceme dát takový malý předkrm.

Cesta taxikem je krutá. Zejména pro taxikáře. Nakonec ujíždí aniž by si vzal peníze za odvoz. Je fakt rád, že se nás zbavil. Teď je na řadě obsluha čerpací stanice. Máme smůlu a ona taky – v neděli je prý otevřeno až od 11h – tedy co se týče té bagetárny. Takže bereme pár plechovkových kamarádů a dáváme našim unaveným tělům spočinout přímo na čerpačce.

Samozřejmě již od časných ranních hodin probíhají hovory na linku 1188 případně 1183. Dojde i k získání několika kontaktů a operátorka Pavlína z 1183 byla tak moc laskavá, že si otevřela http://www.nacestach.net/, vyhledala článek Pong pong, aneb Okej tenk ju! a celý nám ho přečetla, samozřejmě bylo puštěné hlasité hands-free takže se pobavila i obsluha čerpací stanice. Jí to bohužel nepřipadalo tak vtipné jako nám, což byla jediná vada na kráse.

Malý problém nastane ve chvíli, kdy se chceme přemístit do KOSu. Rumburskej taxik nás už asi nesveze, tak hbitě točíme 1188 a necháme se přepojit až do Aše (nikdo to nebere) a posléze na taxislužbu z Ostravy, podmínka je, aby přistavení vozu bylo zdarma. „Co vám hrabe ogaři??“ haleká na nás taxikář z Ostravy-Poruby kterého se marně snažíme přesvědčit, jestli by nás za tři pětky hodil ze Studánky do Rumburku. Nezbývá, než jít na stopa. Základem každého dobrého stopu je odlišení se od ostatních stopařů, zkrátka zaujmout něčím.

[inspic=322,,fullscreen,200]

[inspic=323,,fullscreen,200]

Z nějakého podivného důvodu je stop neúspěšný. Snad jen stojí za zmínku ten holandský autobus, který přibrzdil až na rychlost chůze a zpoza skel bylo slyšet jen cvakání fotoaparátů jakýchsi turistů.

Voláme taxi. Natrefujeme na nějakého řidiče, který je ochoten pro nás přijet. Směr KOS. Luxusní KOS. Můžeme si to vůbec dovolit? Chtělo by to cestou vydělat nějaké peníze. Střihnout si nějakou brigádu..

brigády

Taxikář nás vyhazuje u Benteleru. „Dobrý den, prosim Vás, my sem jdeme pracovat, měli jsme sice původně nastoupit včera v osm hodin na noční, ale trochu se nám to vymklo z rukou a tak jdeme o 12 hodin později, ale snad to nějak nebude vadit,“ snažíme se ozřejmit naší situaci vrátnému. Ten ale nemá pro naše malé zpoždění pochopení a odmítá otevřít bránu. Tak to budeme muset řešit jinak „Okamžitě nám zavolejte vedoucího tady toho všeho, Karla Kroupu, ten co tady obsluhuje ten stroj za tři miliardy ale švihem,“ zkoušíme to trochu víc nekompromisně. „Ale hoši, to je obyčejnej dělník, ten nemá ani služební telefon“ oponuje nám. Vzdáváme to. Dědula je neprůstřelnej. Zkusíme nějakou míň náročnou práci.

Lidl. „Zavolejte nám vedoucí, ale honem,“ instuujeme pokladní a ta hbitě mačká čudlík. „Nemáte pro nás nějakou brigádu? My hrozně chceme dělat skladníky a stačí nám jen 8 tisíc,“ snažíme se jí zlomit svými skromnými požadavky. Ale opět se nám nedaří a jsme vykázání zpět na parkoviště. Konečně začínám chápat, jak těžké je dnes sehnat práci. No nic, je třeba zapít žal.

kos rumburk

Jsme tu. Honem honem namačkat Olomouc a začíná tradiční tanec – pivo, rum, drškovka.. bla bla bla, čas letí a kolem poledne je třeba změnit lokál „heej palouk, připrav se, zažiješ peklo“. Taxik se zdá být opět nedostupný a tak se rozhodujeme jet autobusem. Na zastávce potkáváme slečnu, která jede do Prahy do školy.

[inspic=326,,fullscreen,200]

Ivo si lehne naproti ní a povídá: Hej hajtro, mám na Tebe 3 věci:

1. ukradnu Ti baťoh
2. opíchám Tě
3. můžeš mi prosim Tě, půjčit dvě stovky?

[inspic=324,,fullscreen,200]

Začíná se to zvrhávat a tak raději hbitě volám taxikáře Víťu a mažeme si to směr bzenda. Péce však považuje za nutné pozdravit cestou kohosi na druhé benzině kde pracuje, což je ale už malé zlo.

[inspic=328,,fullscreen,200]

bzenda jiříkov

Opět již čistě tradiční záležitost – spousty spousty pití (naštěstí i nealka) a ohromná legrace pro celé osazenstvo této špeluńky. Co je nové jsou lihové fixy a tak když se budím po drobném klimbnutí na stole jsem celý pomalovaný. Tématem mých rukou se stal výčet všech podniků které jsem ten večer navštívil. Paráda, alespoň si to budu po probuzení pamatovat. Netrvá dlouho, resp. jen pár panáků a daří se mi přesvědčit chábry, že je jejich tělesné schránky taky třeba poupravit. Následuje přesná hodinářská práce na jejímž konci stojí několik naprosto jiných lidí. Sláva, teď už nás nikdo nepozná.

[inspic=301,,fullscreen,200]

Sedíme venku na cestě a dáváme si mega řízky které nám laskavě objednal Tůra a dovezl taxikář. Občas nás sice málem srazí auto ale za to riziko nám to stojí, venku je opravdu nádherný den a tak až chvílemi litujeme, že jsme jej promarnili v hospodě.

[inspic=309,,fullscreen,200]

Nejvíc toho lituje Ivo. Už takhle nemůže dál a tak vytáčí 1188 a nechává se přepojit do blázince v Beřkovicích. „Prosim Vás, můžete si pro mě přijet, já už jsem se dočista zbláznil,“ vysvětluje operátorce a přidává pár příběhů ze svého života. „Ježiši, vy jste hroznej magor,“ odvětí mu operátorka a zavěsí. „A PROČ VÁM ASI TAK VOLÁM??,“ huláká do ztichlého telefonu nešťastný Ivo. Zkouší to ještě s Bohnicemi ale také neúspěšně. Nezbývá, než se přemístit na základnu do Rumburku a tam zkusit něco vymyslet. Bohužel ani tentokrát neměl Ivo moc štěstí a musel jet v kufru.

[inspic=317,,fullscreen,200]

pivnice rumburk

Na základně už se toho moc neděje. Pekelný bomby vole. Snad jen drobná pitka se Standou Berkym, místním bezdomovcem, na náměstí samozřejmě, pod kamerami městské policie Rumburk. Pivko v nás mizí a dozvídáme se např., že rumburský starosta Sekáček je fakt dobrej, že kráva se chytá na stéblo od kopřivy, že zítra bude rosný bod po jedné hodině a tlak je BIO2.

[inspic=319,,fullscreen,200]

Ale už je skoro sedm a doráží náčelník učitelis spolu se slíbeným tatarákem.

[inspic=320,,fullscreen,200]

Velmi příjemná tečka za krásným dnem. Po 23 hodinách se vracím domů a usínám spánkem spravedlivých.

Tak nevim, z ostudy kabát? Nebo jsem jen nepochopen? Nebo? Co já vim. Co my víme. Ale jedno ano. Fakt jsme se výborně pobavili. Pekelný bomby vole!!!!

PS. jak jste si možná všimli, nám třema dělala asistentku hofmanka, která se ukázala být zdatným soupeřem alešovým kalbám a vydržela dokonce ještě déle než my

tak pa pa la la a opatrně s těma komentářema, max. přípustné slovo je „HOVADA!“

jo a šecky fotky máte tady

[mygal=pekelnybomby07]