Manila - Boracay
Ahoj z Filipin! Konecne jsem se dostal k PC tak par radek o tom co se zatim stalo.
No vlastne toho ani zas az tolik nebylo. Na te umorne ceste bylo pozitivni jenom to, ze byla volna 4 sedacka tak jsme se s Martinem po 6h prohodili a oba jsme si trochu schrupli. Paradni bylo pristani v Taipei kdy jsem opet videl nejake to zvraceni (stejne jako pri letu z Madridu v te nejvetsi bource) nebot byla oblacnost jak blazen a fakt to nehorazne hazelo. Moc se mi pak nechtelo znovu do mraku, ale nejak jsme se do te Manily museli dostat.
Vybaveni informaci ze taxikari si uctuji nehorazne predrazene ceny z letiste jsme to udelali po svem - nejdrive jsme zdarma prejeli mikrobusem na terminal domacich odletu, pak sli pesky na silnici a nakonec jsme si vzali taxika na ulici. Sice jsme malem zpusobili dopravni kolaps protoze taxikari se o nas mohli poprat, ale na autobusovou zastavku jsme jeli za 100 pesos misto za 350 - a to mel na taxametru jen 75.
Autobus smer Batangas nam jel za pul hodiny a stal 160 pesos. Jinak kurz je asi 2,50 pesa za korunu. V Batangasu jsme si koupili listek na lod a poprve jsme vyrazili na more smer Calapan na ostrove Mindoro. Puvodne jsme chteli na Puerto Galera a jit na plaze, ale uz nic nejelo. V Calapanu to vzalo rychly spad, hned jsme naskocili do dodavky a jeli smer Roxas. Tam jsem bohuzel prisel o svuj fotak protoze mi vypadl z kapsy jak jsem se snazil nekam si dat nohy (kdyz je v aute 2x tolik lidi nez sedacek tak to neni vzdycky snadne). Pekne me to stve, ale fakt je ten, ze po 2 dnech neustaleho cestovani jsem byl opravdu uplne vyrizenej a unavenej, pozornost a ostrazitost nula.
Do Roxasu jsme dorazili par minut pred desatou a mohli jsme hned jet na Panay, ale uz nebylo sil, tak jsme si vzali hotel (450 pesos), dali par piv (San Miguel) a slo se na kute. Rano jsme naskocili na trajekt v 10h a tesili se na Boracay. Jenze.. lod mela hodinu zpozdeni a pak jsme dalsi hodinu cekali na uvolneni mola, takze prejezd mezi ostrovy nam vzal cely krasny den.
Dostat se na Boracay z mesta Caticlan bylo snadne. Ignorovali jsme milion nabidek od tuktuku a prosli se k molu pesky, hodne me potesilo jak jsou Filipinci usmevavi, i ti co ziji v chatrcich zamavaji a usmeji se, coz vsude v Asii neplati, nekdy je turista tercem zavistivych pohledu.
Boracay neni zas tak maly a tak jsme se na White Beach nechali prevezt trikolkou. Je to tu hezke, ale pisek samozrejme neni bily 
Vecer jsme si dali za 200 pesos snez co se do Tebe vejde a pak 3 kybliky v nejakem hlucnem baru (Gillis tusim). No a dnes celkem nuda protoze od vcerejsiho vecera nepretrzite prsi takze ono dohromady vlastne ani neni co vypravovat
Tak zase priste pa.