Letos prý zima neměla být. Věřil jsem (bláhově) všem globálním oteplovačům a v půli prosince jsem se bál, jestli si v lednu vůbec zalyžuji. Zalyžoval a jak. Navíc jsem pokračoval v – dnes už tradici – sjíždějí Lysé hory na ježdíku.
Lepší počasí jsme si jen těžko mohli přát. Teploty pod nulou a přitom slunce které nás příjemně hřálo. Žádné prázdniny a tak byly všechny rokytnické svahy jen naše. Žádné čekání na vlek. Prostě super, ještě lepší lyžovačka než v listopadu na Kaprunu.
Rokytnice připravila pro lyžaře opět několik změn. Tak za prvé – když chcete parkovat zadarmo tak už nemůžete na horní parkoviště – tam se platí. Zdarma je jen nejnižší parkoviště číslo 4 (když parkujete přes noc, pokud ne, tak můžete zůstat stát i na trojce). Další změnou je to, že bez lyží nemůžete nasednout na první sedačkovou lanovku. Toto opatření mi docela vadilo (museli jsme si všichni nandat lyže, protože původně jsem chěli přejít z cílové stanice k chatě pěšky, je to na vrstevnici a jen o 100 metrů dál) a fakt jsem ho nepochopil. Jako „kompenzaci“ nabízejí svezení bez lyží zdarma (údajně, stalo se nám, že někdo platil a někdo ne) deset minut před osmou a deset minut po šestnácté hodině. Druhá sedačková lanovka zůstala beze změny, takže vyjet před 16. hodinou jen s kluzákem v ruce nebyl žádný problém.
Tento rok jsem se také poprvé vypravil v této oblasti na běžky. Hloupé se mi zdálo to, že stopa je vyfrézovaná jen na jedné straně a tak musíte pořád ze stopy, pokud jedete vlevo. Bruslit se dalo ale občas nebyla trať dobře na tento způsob běžkování uhlazena. Také je nepříjemné, že se málo svezete po vrstevnicích a musíte překonávat dost veliké výškové rozdíly. Nicméně i tak stála krása přírody za to.
Celkově vzato za sebou máme všichni určitě super týden a já osobně se už těším za rok na viděnou 
Jízda na ježdíku, mi přišla jako opravdu nejvíc adrenalinová zábava v mým životě. Nejsem úplně uživatelem hard core adroše, ale jako vždy jsem se nechal blbec ukecat.
No prostě pokud máte zájem si v třeba rozervat drahý zimní hadry při nekontrolovatelným 80m pádu po ujetý sjezdovce, rozšvihat se o cokoli co okolo sjezdovky stojí (stromy, plot, běžkaři), utavit o led podrážku svých výletních pohorek na polovinu a nebo si snad jen dát závod s lyžařem který jede o něco pomaleji než onen ježdík, jděte do toho. Doporučuji místo zimních bot přeskáče který něco vydržej, rukavice ze slévárny, helmu, oteplovačky z ´80tých let s gumou pod patu, ty nejlacinější lyžařský brejle z tý samý doby, nebo zalepit větrací otvory a pod helmu kuklu přez hubu a nos.
Jo a radši si před tím dojít na WC.
p.s. Ježdíka uvázat kolem pasu delším provázkem, bo když vám ujede, tak se nezastaví a delším pro to, aby vás neumlátil.
(-: ale byla to slušná sranda
souhlasim naprosto s maxikem, paradni zazitek! a ten komentar je taky pecka, pri cteni jsem se nasmala:)
Já říkám: v příštích letech se z ježdíku stane hit, jako nedávno u snowboardu. Speciální ježdíky, boty, rukavice, hadry, celoobličejové helmy, atd. Kvalitní výbava ježdíkáře – min. 15 tisíc. Věřím také tomu, že se na něm zabije víc lidí než na prknech a lyžích dohromady. Jen utrpení činí z chlapců muže…
Vypsaná Maxa vystilh opravdovou podstatu již zmíňeného nadčasového sportu, je fakt, že adrenalinovější zážitek ani nepamatuju. Nejvíc se mi na tom líbilo, když jsem asi ve stoosmdesátikilometrové rychlosti vypadl z ježdíku pod záminkou brznit, ni hovno, bezvládný tělo pokračovalo dál po sjezdofce, kosti praskaj, hadry se škubou…ale neva, po sto metrech to zastavilo a šup, znova…fak pecka.