Rok se s rokem sešel a na řadu opět přišla Rokytnice nad Jizerou se svými nádhernými svahy. Pravda, loni jsem vynechal, neboť sněhu bylo málo, ale o to více jsem se těšil letos na týden strávený v báječné chatě u Prokopa.
Osazenstvo chaty se rekrutovalo z mojich přátel a tak bylo více méně jasné, že vyjma lyžování bude také postaráno o nějakou tu zábavu. Přesto jsme nezanedbávali ani svah a dosytosti si užívali skvělého počasí. Tedy jen do čtvrtka, kdy mlha a vysoké teploty vyhnali na svah jen opravdové milovníky sněhu a dneska už ani to ne.
Rokytnice nad Jizerou je dle mého opravdu nejlepší lyžařské středisko u nás (neberte to nijak vážně, já jsem skoro nikde nebyl). Hlavní benefit je v tom, že sjezdovky jsou dostatečně široké, celkem rozmanité a hlavně, pokud jste zde přes týden, tak prakticky vůbec nečekáte což je super, protože si hodně zalyžujete. Tak a přesně tohle se nám stalo tento týden, takže úžasný. Navíc je zde nová (resp. už 2 roky asi nebo tak něco) sedačková lanovka od chaty Rokytka, což je investice, kterou jsem moc nepochopil (vůbec to nezvyšuje kvalitu lyžování) ale díky ní je mnohem pohodlnější dostat se nahoru k nám, resp. k Prokopovi. Také jsem zaregistroval pár nových budov (bufet dole u hlavní sedačkové lanovky, nová budova u chaty Dvoračky) a nové informační panely. Vypadají pěkně, ale když je obsluhuje člověk ručně tak je to celkem k ničemu (jeden den foukal silný vítr a oni vypnuli hlavní sedačku na Lysou horu, ale na všech tabulích vesele svítilo "všechny lanovky v provozu" ještě 20 minut.. a naopak.. když před jednou lanovku pustili tak svítila jako "nefunkční" a my už na ní jeli na Lysou horu… zkrátka jsem měl pocit, že ten kdo to obsluhuje má hrozný strach, že když přepne přepínač do polohy OFF tak vypne celou lanovku..).
Co se týče zábavy tak ani ta nevázla. Hned první večer proběhla návštěva chaty Lovčenka a seznámení s novým personálem. Kluci, jako vážně, tohle je už úplně poslední pivo, rovnou to zaplatíte a já v deset končím.. říká pingl z Moravy… střih… kolem půlnoci jde rozkopávat dveře 14 letým žákům kteří jsou o patro výš ubytovaní v rámci lyžařského kurzu a ptá se po nějaké trávě … střih … kolem třetí skoro leží na stole úplně na šrot … střih … synchronizované zvracení.. A spát.
Lovčenka je pro nás pravděpodobně tabu, tak další večírek jdeme raději do chaty Skácelka. Mají výbornou točenou Plzeň. Střih … Víťa vyzval frajera od vedlejšího stolu k páce … střih … Ála, povzbuzená úspěchem svého bratra, zve téhož člověka rovněž do soutěže o stokorunu v páce, ona však prohrává … střih … Viktor se snaží vyhrát stokoronu zpět, což se mu i daří, to se ale nelíbí bratrovi oškubaného závodníka … střih … strkanice a málem bitka (dočkáte se i videa, nebojte) … střih … pingl stojí za námi, druhá parta odchází, naše pokračuje ve večírku na baru, Ála vede čilou konverzaci s Australanem, který tady vypomáhá (asi výměnný pobyt za wagryse) … střih … Ála najednou přidá do kroku a snaží se nám utéct aby byla první v pelíšku, já někde za ní a za mnou v@nek který táhne Víťu jenž jde místy po čtyřech… střih … Ála nám volá, že je někde v chatě Sucharka a má zlomenou ruku, protože se zřítila 200 metrů ze svahu … střih … Viktor si volá taxi pavel, jeslti ho hodí z koupáku domů … střih … Ála nás informuje, že ji odváží pan záchranář do nemocnice … střih … je v Jilemnici … střih … budíme se ráno, ona strávila celou noc na lavičce v nemocnici, nejen že nezaplatila 90 Kč za ošetření (protože u sebe neměla ani korunu) ale naopak, ještě jí sestřička 100 Kč půjčila… do Rokytnice se vrací taxikem kde ho zaplatí a pak je vyvezena do chaty skůtrem. Ruka je jen pohmožděná, jde hned spát a dobrodružství končí.
No to už by tak nějak stačilo, nemyslíte? 
Dnes jinak výborná lyžovačka, 4x svařák a pak v totální mlze a sněžení tradá dolů ze svahu, na oběd směr Dvoračky přes les, kdo zná tak ví, jak cesta vypadá.. Netřeba rozvádět.
A ještě jeden malý rekord. K mému poslednímu testu ježdíků a kluzáků bych rád dodal, že Renatka zjistila, že ten obyčejný je úplně nejlepší v případě, že na něm sjíždíte celou Lysou horu jako my dokonce jsem prohrál i se svým vyztuženým favoritem. A to hned 2 dny po sobě..
Horám zdar.
