Lázně Dzhermuk

Cestou z Tatevu jsem dostal asi uzeh. Cloveku nedochází, že se pohybuje ve výšce 1300 – 2000 mnm, sluníčko je tu velice zrádné.

Počasí v Armenii je během podzimu pořád velice příjemné. Přes den je stále jasná obloha a slunce příjemně hřeje a vůbec si neuvedomujeme okolní teplotu, která kolísá mezi 15 – 25 stupni, podle nadmořské výšky. Dojde nám to až v noci, kdy občas ve spacáku klepeme kosu při pěti stupnich – tak jako během úterní noci, kterou jsme strávili na zahradě nějakého hotelu, typek byl kdysi v Brně a tak nás tam ochotně nechal rozbalit tábor.

Takže já trpěl zimnici celou noc, ač zabalen ve všem co máme my tři s sebou. Ve středu ráno, po vydatné a ukrutně drahé snídani, jsme vyrazili směr lázně nacházející se ve městě Dzhermuk s tím, že dáme odpočinek. Nejen já, ale i zbytek výpravy se cítil slab. Kombinace časového posunu, alkoholu, fyzické námahy a nadmořské výšky se zkrátka projevila.

Cesta měřila jen 30 km, ale dorazili jsme za víc jak 4 hodiny a z toho 3 hodiny jsme neustále šlapali do mega kopce. Takovou slabost jsem už dlouho necítil. Nic nebolelo, ale tělo nemohlo. Nejlehčí převod a nekonecne dlouho slapete..

Na druhou stranu si člověk může vychutnat ty nádherné pohledy. Arménie je sice šíleně kopcovita, ale ty úchvatné pohledy za tu drinu stojí. V úterý jsme sjížděli z prusmyku ve 2500 m dolů kanonem, byl zrovna uplnek.. bez světel, jen měsíc ozaroval krajinu a všude kolem masivní skály a nepředstavitelné obrazy. Nepopsatelne nádherné.

Dzhermuk je o ničem. Smutné zjištění po takové námaze. Polorozpadla sanatoria ve tvaru komunistických paneláku, venkovní koupání v teplých pramenech nikde.. situaci trochu zachraňuje krásný kaňon, který město rozděluje na dvě poloviny. Každopádně mizime, čeká nás dlouhý sjezd a pak směr Sevan, což asi po svých nedáme. Příště povypravim o dalších možnostech přepravy v Armenii, zejména o nakladacich 😉

This entry was posted in Arménie na kole 2011. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.