Jedu do Číny. Znovu.
Ve světě existuje několik různých letopočtů (no, když bych počítal i ty různé kmenové tak asi tisíce, ale bavme se jen o těch hlavních). Hlavně Evropa a Amerika má od ledna rok 2010, ovšem třeba v Asii je pro ně mnohem důležitější lunární kalendář. A 13. února 2010 jim teprve začne ten jejich nový rok. Rok Tigra. A vy můžete být u toho díky mě 
Jestli je mi nějaká kultura blízká, tak je to ta asijská. Strávil jsem mnoho času na cestách po různých zákoutích této oblasti a zejména jihovýchodní asie je pro mě úžasné místo. Západní civilizace už dávno zapomněla o čem je vzájemné soužití lidí, honíme se za penězi a skutečný život nám utíká v šustění bankovek, kterých je někdy tak málo, že sotva pokrývají životní náklady. Lidé ve větších městech více vydělávají, ale také mnohem více utratí za živobytí. V chudých zemích berou desetinu našeho platu, ale také tam všechno stojí desetinu. Hodnota peněz je velmi relativní. Rozdíl zde ale samozřejmě existuje. Čím více vyděláváte, tím méně času máte, tím větší jsou na vás kladeny nároky, tím více se stresujete. Jaké je pak odreagování? Příliš zaměstnaný člověk si skoro ani nemůže vzít delší dovolenou a skutečně si odpočinout. Najednou zjistí, že mu je padesát a život.. jaký měl vlastně život? V chudých zemích je to jinak. V Kambodži nikoho nezajímá můj příběh o tom, že jsem si koupil auto, které umí jezdit 200. Je zajímá, aby jejich auto přepravilo náklad a je a tím to hasne. Nejsem jim ani k smíchu. Prostě nevědí, o čem mluvím.
V mnoha státech jsou lidé mnohem více interaktivní sami k sobě. My se umíme sejít jen když jdeme do hospody kde hledáme útěchu na dně skleničky. Oni se schází velmi často bezdůvodně, jen pro tu radost z něčí blízkosti a povídají si, radují se. Jejich svátky jsou opravdové, jeďte se někdy podívat na kterýkoli festival na Bali. Všechno tak hezké, vizuálně hezké, lidské, připravované s posvátným klidem a láskou. Naše vánoce jsou proti tomu opravdu ostrý kontrast, komerce která nemá s pohodou už mnoho společného. Nebo to tak jen vnímám, protože jsem součástí té komerce? Možná.
Naše civilizace se řítí někam, odkud není úniku. Všechny moderní technologie měly za úkol lidi sbližovat a ulehčit jim práci. Počítač? To byl panečku vynález. Ten uleví lidem od práce a budou mít daleko více času na sebe. Výsledek? Přesně opačný. Mobily, facebook, tenhle blog.. Všechno to lidi od sebe spíše oddaluje, nesejdou se aby si řekli pár vět, prostě se to napíšou. Někdy si říkám, že s tím tady seknu. O čem pak mám vyprávět kamarádům, když už si to všechno přečetli nacestach? Všechny ty moderní hračky si pořizujeme proto, ať můžeme být v kontaktu s lidmi, na které nemáme čas, protože vyděláváme na tyhle hračky. Seznámit se je hrozně snadné. A rozejít taky. Celá společnost se posunula k silné povrchnosti (jasně, netvrdím že 100%).
Přesto mám Česko rád. Ale jen kvůli krajině a lidem kolem mě. A už né kvůli náladě ve společnosti, kvůli chování se k sobě navzájem, kvůli ubohým politikům, kvůli zdevastovaným silnicím a cyklostezkám “3 km za 150 miliónů korun”. Nadobro bych se odstěhovat nechtěl, ale nadobro tam žít taky ne. Je potřeba tu disproporci vyvážit pohledem jinam.
Asie nebo jižní amerika je pro mě jiná. Taková opravdová. Lidská. Teplá a přátelská. Když jdu někde s batohem tak na mě často pokřikují děti, smějí se a úsměvy dostávám i od dospělých, kteří mě míjí. Je to příjemné, když se na vás lidi smějí. V Česku to nemáte. Nikdo se na vás nesměje a když to děláte vy, tak vás mají za zkouřeného blbečka. Nikdo se tu o nikoho nestará. Je mi líto takové společnosti. Štěstí vidíte v očích ostatních jen občas. Mnohem méně než tam, na druhé straně.
Na tu druhou stranu právě teď letím. Sedím 10 km nad zemí a cvakám tyhle svoje myšlenky do notebooku, který jsem včera objednal přes své HTC HD2 ve frontě na vízum a zaplatil ho kreditní kartou. Zatracená technika.