Jak to jde v Shenzhenu a návštěva Esky
O návštěvě Esky napíšu ještě později na rcnoviny.cz, takže teď to bude spíš jen takový nástin toho, jak pokračuje moje putování Čínou.
Ono se toho vlastně až zas tolik nestalo. V neděli dopoledne jsem konečně povyřizoval maily (uggh, říkal jsem si, že hlavní je mít v hotelu internet abych mohl pracovat a zatím na to celkem slušně dlabu, vůbec nevím kdy..), pak mě vyzvedla K. a padl návrh přemístit se do oblast fabrik, ráno to budu mít kousek do jejich fabriky a potkáme se s druhou obchoďačkou R., která byla tak laskavá a pořád se starala jestli jsem v pořádku stylem “i am worrying about you a lot, do won’t get lost in China, right?”. Navíc mi připadalo jako dobrý nápad vidět ji dřív než na místě činu 
Cesta busem sebrala přes 3 hodiny. Krajina se začala velmi měnit, resp. ulice. Bylo naprosto evidentní, že míříme z downtownu do chudinských čtvrtí. Kelly si tvrdila, že “this part of Shenzhen is very poor”, nicméně jsem viděl už i poctatně chudší místa. Autobus nás vykopl před hotelem kde jsem měl bydlet. Noc stála přijatelných 180 junáků (tedy cca 470 Kč) a v ceně byla snídaně (jak jsem ráno zjistil tak výborná). Pokoj byl krásný s prosklenou stěnou s krásným výhledem na klidné ulice. Opravdu velmi uklidňující.
R. byla celá nervózní ze setkání a neustále nás bombardovala kdy už dorazíme. Podle K. se nejméně 10x převlékla (ona ovšem tak 20x) což mě přišlo zábavné, protože já už žádnou nervozitu necítím, prostě s úsměvem vítám další možnosti poznat nové lidi a získat další zkušenosti. Cítím se tu velmi uvolněně, jak už jsem se několikrát zmínil. Přivítal jsem jí pozdravem v čínštině, včetně jejího jména, což byl pro mě výkon, jelikož si prostě nedokážu ty čínské melodie (snad se ani o slovech nedá mluvit) stále pořádně zapamatovat. Problém je, že to je intonační jazyk a mě to prostě do hlavy neleze, sice dokážu dost věrně zopakovat co mi kdo řekne, ale hrozně rychle se mi to vykouří z hlavy.
V Číně jsou některé věci velmi, velmi populární. Třeba karaoke - o tom později - ale také skákání v hotelových pokojích po posteli. Takže ihned po příchodu do hotelu proběhlo focení výskoků na posteli, údajně je to nesmírně populární. Přišlo mi to legrační a zase jsem se musel zamyslet nad rozdíly mezi evropskou a asijskou mentalitou. Asiati se všeobecně velmi rádi fotí a tady to není jinak. Když jsem tu byl poprvé tak mi nikdy nepřilo na mysl, že někdo z této země může být tak přirozený a otevřený.
Nechávám se unášet tím, co je mi nabídnuto. “Surprise me,” říkám vždycky. Nikdy si neřeknu kam jít nebo co objednat za jídlo. Chci všechno tak jako by to dělali domorodci a je to super zážitek. Tak navštívíme nejprve fabriku po zavíračce dokud nás nevyhodí hlídač, pak mě nacpou do mrňavého autobusu k pobavení všech cestujících, kupují mi různá divná jídla na ulici, nutí mě dělat různé pózy na focení, vezmou mě do zábavního parku a nakonec se jde na HOT POT. Spát se jde brzy, další den je pondělí a mě čekají pracovní záležitosti. Už jsem se trochu aklimatizoval, protože usínám něco kolem půlnoci a opouštím tak ponocování (no, teď už je zase 1.30am).
Ráno ještě rychle vyřizuji záležitosti ohledně navštívení Walkery - která je v jiném městě. Opět je o mě postaráno jako v bavlnce, B. z Walkery volá R. do Esky a domluví si moje předání. Konkurence nekonkurence, hlavně neztratit cizince v Číně. Kolem 10h mě vyzvedává “Mister Lu” a jede se. Je to mnohem, mnohem méně formální než jsem čekal. Manager se moc nestará, vše je na “sales ladies”. Prezentační místnost, nafocení nových, “tajných” modelů, návštěva skladu (fakt je větší než u nás) a na moje naléhání získáváme i povolení do výrobní linky, ovšem bez možnosti fotit. Fakt zajímavý. Ale o tom v samostatném článku. Po obědě zůstávám ve firmě skoro do 5h, snažím se jim něco vysvětlit o vrtulníkách (fakt je, že to sice prodávají ale vůbec netuší jak a proč to lítá, k čemu tam jsou 2 vrtule atd., v tomhle mi ten přístup firmy připadá dost divný, není tam žádný zájem ukázat lidem co vlastně prodávají) a připadám si fakt divně. Uprostřed fabriky poučovat zaměstnance o jejich výrobcích. Navíc s mojí příšernou angličtinou.
No čas kvapí, Mr. Lu je připraven, odváží mě v doprovodu R. na autobus, tam se mnou čekají až do úplného odjezdu (doprovod až na sedačku), dostávám přesné instrukce kdy vystoupit a ještě volají B. aby se ujistili, že na mě bude čekat. Před předpokládaným výstupem mám telefon ať nezapomenu vystoupit. Musím vypadat hodně nezkušeně Jen co vylezu z autobusu v Pan Yu tak mám hovor od B. že je na cestě, ať počkám na zastávce, což vezme asi 5 minut a už se vítám s paní Walkera. Mám rezervaci v hotelu a domluvený meeting na další den. Opět všechno šlape jak na drátkách a já se cítím skvěle dokud neplatím účet za noc, nemám však odvahu něco namítat abych B. nezpůsobil nepříjemné pocity a tak to musím chtě nechtě zkousnout. Pravda je, že hotel je to luxusní, 5 hvězd, po vybalení klepe portýr na dveře a přinesl mi nějaké ovoce na přivítanou. Uprostřed hotelu jsou jezírka a podobné věci. Samozřejmě se mi tu líbí, ale dobrovolně bych se tu nikdy neubytoval
Už jdu do hajan, zítra mě ráno čeká Walkera (kam se hodně těšim) a odpoledne bych ještě rád stihnul Artech.
Jo fotky jsou ke shlénutí zde.