Poslední večeře v Pekingu - stylově v Thai restauraci
Červenec 14, 2009 v 9:20 am Omlouvám se za kvalitu, ale G1 prostě video natáčet neumí, nicméně i tak je zřetelné, jak Had tančí s jedním “ladyboy” frajerem kterej je do něj zamilovanej
Omlouvám se za kvalitu, ale G1 prostě video natáčet neumí, nicméně i tak je zřetelné, jak Had tančí s jedním “ladyboy” frajerem kterej je do něj zamilovanej
Mám rád VIP salónky na letištích. Všechny ty Premium a Gold Lounge. Sice jsem ještě nikdy žádný nenavštívil (mé letenky bývají z jiné cenové kategorie), nicméně občas od nich prorazí ven trocha toho wifi. A když vám ještě ochotný letištní poslíček najde sezení se zásuvkou tak je to paráda.
Každý výlet jednou končí. I tento.
Tak to přišlo. Návštěva jedné z nejulítlejších staveb světa. Velké Čínské Zdi v Badalingu.
Dnešek byl pro mě balzám na nervy. Nejpohodovější den v Číně.
V Pekingu je teď něco po osmé ráno a něco přes třicet stupňů. Kudlis s Hadem jeli po 6. hodině ráno na kolo, Macunka spí na gauči metr od prosklené stěny s výhledem na okolní mrakodrapy a ani se moc neroztahuje. Boris je zavřený v pracovně kde testuje rozložený gauč. No a já? Popíjím čínský čaj a jdu trochu pracovat. Ale ještě předtím něco spísnu pro čtenáře tohoto občasníku.
Kluci jeli na výlet. Vláčkem do Suzhou. Za sedmdesát kaček sto kiláků, rychlost kolem 230 Km/h.
Pri pristani v Sanghaii jsem mel pocit, ze lidstvo konecne osidlilo Mesic, ze se pilot toho ultramoderniho Airbusu a330 trochu spletl a vzal to rovnou na zakladnu na Slunecnim mori.