Tradice jsou milé. Třeba první máj na Lemberku za hudebního doprovodu skupiny Zdislavěnka.
Stalo se takovou malou milou tradicí vylézt si na první máj nějaký ten kopec a pak dát spočinout svým unaveným nohám v areálu zámku Lemberk. Letos padla volba na Říp. Tato hora má pro Čechy nějaký ten význam, že?
Malý úryvek z Kosmovy kroniky české:
…Když do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoliv – neznámo s kolika lidmi – hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídil sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil k své družině: „Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jsme konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem nám přeurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokráte sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nad obyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tu zemi.“ Ti hned, jako z božího vnuknutí, zvolali: „Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?“
Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbat zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstal a obojí dlaň zdvíhaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: „Vítej mi, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení.“
No a protože jsme povahy dobrodružné tak jsme se rozhodli vyrazit počasí navzdory už dnes, přespat kdesi pod kopcem a dát si tu čedičovou bulku pěkně za rozbřesku. Musím říct, že spolu s náčelníkem obdivujeme ostatní účastníky výpravy, jelikož přidat se k Volveránům, kteří, jak již jistě víte, jsou neustále stíháni nepřízní osudu, je veliká odvaha.
Tak zítra na Lemberku!
