Hong Kong a návrat domů

Cesta domů byla strastiplná a tak jsem si ani moc neužil Hong Kong, což mě celkem mrzí.

Předposlední den jsem se vzbudil nějaký vyčerpaný. Sotva jsem mohl vylézt z postele a tak jsem se rozhodl to nedělat a zůstal jsme v hotelu maximální možný čas (do 12h). Něco bylo špatně. Nejspíš to bylo celkovou únavou organismu, tentokrát jsem absolutně nezvládl adaptaci na jiné časové pásmo a i když jsem chodil do postele docela brzo tak jsem nemohl usnout třeba do 3 nebo 4 hodin a vstávání ráno bylo peklo. Když člověk naspí jen třeba 25 hodin za 5 dní tak se to nutně musí někde projevit.

Přesun do Hong Kongu mi zabral asi 5 hodin. 2x autobus, celní formality a metro (nebo spíše vlak). Cestou jsem se zastavil v China Mobile, abych si ověřil, že mi SIM karta z Číny bude fungovat v Hong Kongu. A hele. Musel jsem si nějak aktivovat jakýsi Roaming a dobít si ji. Na můj dotaz, zda mi bude fungovat i v Evropě se mi dostalo jen trpkého pousmání. Nebude.

Vůbec ty čínské sítě fungují divně. Z ČR na ně nelze poslat SMS, dokonce ani na moje číslo mi často SMS z ČR nedorazila nebo s úplně nehorázným zpožděním. A když jsem byl v Hong Kongu v síti China Mobile HK a někdo mi poslal SMS z pevninské Číny tak mi ta zpráva taky nepřišla (ale na moje CZ číslo ano). A já když jsem posílal SMS někomu v HKG z HKG tak mu taky nepřišla. No prostě všechno funkční tak na půl.

„Hotel“, dá li se to tak nazvat jsme měl přímo na stanici metra, takže jsem se bleskurychle ubytoval a se zimnicí jsem usnul vyčerpáním. Byl jsem rád, že si mě na hranicích nenachali, pořád tady jedou ve velkém kontroly kvůli prasečím a jiným chřipkám, všude mají teploměry a mobilní lékařské týmy.

Ubytování v Hong Kongu je specifické v tom, že všude máte velmi malé místnosti (opravdu jen postel a úzká ulička ke dveřím), nikde není tma (díky osvětlení je v HKG snad pořád den) a je tam veliký hluk (když máte otevřené okno, tak to je úplně stejné, jako když si dáte postel doprostřed pražské magistrály během dopravní špičky).

Hong Kong je ale prostě nádherný. Už jsem to od poslední návštěvy skoro zapomněl. Hrozně čistý, všude svítící neony, cvakající semafory, přehledně značený, plný směsice lidí z celého světa. A ta podívaná na břehu moře.. těžko popsat. I když mi nebylo dobře tak jsem tam prostě musel zajít, alespoň na pár minut a nasát tu atmosféru. Cestou jsem si dal vynikající sushi (které jsem ani nedojedl jak mi nebylo dobře) a setkal se s posledním kontaktem. Bylo pozdě a bylo to rychlé, i když to byla firma, kde jsem utratil asi nejvíc peněz. Dostal jsem pozvání na únor na návštěvu výstavy hraček do HKG, celkem mě to láká. Je všeobecně známo, že v Číně / HKG koupíte vlastně cokoli. Jen to musíte umět najít – což není tak snadné. Když už hledáte něco konkrétního tak se to dá, ale horší je, když prostě nevíte co chcete. K tomu jsou právě ideální tyto veletrhy. Získáte tam inspiraci, napadnou vás věci, které by vás jinak nikdy nenapadly. V podstatě se bez těchto věcí nedá obejít a já už mám některé z nich pevně ve svém diáři pro tento rok. Na jednu stranu to je otrava trávit tolik času přesunem ale na druhou je to pro mě vlastně cestování, tedy můj největší životní koníček. Zkrátka příjemné s užitečným.

Ještě než popíšu cestu domů tak se musím zastavit u Octopus card. Je to něco jako Oyster card v Londýně nebo slavná Open card v Praze, i když tady se to přirovnání opravdu bojím použít. Octopus card je důkazem toho, jak moc dobře může fungovat elektronická peněženka v praxi. Zkrátka si na svou kartu uložíte nějaké peníze a pak jí platíte. Kouzlo je v tom, že to jednak funguje na dotyk (tedy žádné strkání karty někam) a druhak, že to funguje skoro všude. Takže je to jako jízdenka na metro ale když z něj vylezete, tak si třeba koupíte v Seven Eleven pití a zaplatíte pouhým přiložením peněženky ke čtečce. K dokonalosti je to dovedeno tím, že chip lze integrovat do čehokoli. Takže jsem viděl, jak se platí hodinkami nebo mobilem (v zadním krytu). Opravdu moderní způsob plateb který mi učaroval! Pokud to ztratíte tak přijdete jen o nějakou částku (není to napojeno na účet) a pravděpodobně to půjde stejně přes net zablokovat a převést na jinou kartu (jako Oyster).

Ale k cestě domů. Utrpení. Až do odletu to bylo v pohodě, nicméně pak mě čekalo 13 hodin v křesle bez možnosti si lehnout, 2 hodiny v Paříži, 2 hodiny let do Prahy (se zpožděním půl hodiny), půl hodiny čekání na bágl, půl hodiny hledání báglu, vypisování reklamace ohledně ztraceného zavazadla, přesun ke svému auta v kose a bez oblečení (využil jsem službu http://www.zaparkujteunas.cz/), cesta domů v brutální chumelenici, která se kvůli zasekanému Svoru protáhla přes německo na skoro 4 hodiny (!!). No kantároš.

Tak jsem doma a léčím se. Na prožitý týden budu vzpomínat rád. Navázal jsem hezká přátelství, poznal jsem trochu jinou část čínské kultury a hlavně jsem opravdu dobře pořídil obchodně – RCKING se stal výhradním dovozcem produktů Esky pro Slovensko! Zdá se mi to jako veliký úspěch pro tak mladou firmu a mám z toho radost.

Další články o návštěvě fabrik budu ještě publikovat na www.rcnoviny.cz, tak pokud to někoho zajímá..

Jo, poslední fotky jsou zde.

This entry was posted in Čína 2010 - Shenzhen. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.