EXPEDICE PIFKA (kterak se z lužanský pivnice dostat až na vrchol)

Pivo se pije a řeči se vedou. U piva. A kecy a hecy, jak taky jinak. Člověk se holedbá a v opilecké pýše leccos řekne: “ to já kdyby…..na ten Triglav….no to si vytetuj…“ A byl tu nápad. Jen ho realizovat. Nakonec hecujíce jeden druhého jsme opravdu vyrazili.

čtyřportrét

Já, tedy DĚDA, MÁRIO, NÁČELNÍK a Magistr KELLY. Jednou ráno jsme naskákali do Máriova ERESA a juž….. Kdybychom jen zčásti tušili co nás čeká, no nevím. Leč rukavice byla hozena,sebrána….. a CHLAP, i když kňučí, se „kurva“ nevzdává. Ostatně cesta autem pod vedením zkušeného cestovatele Mária nebyla až tak dramatická (neberu-li v potaz takové prkotiny, jako požár obilného pole, píchlé pivo, nebo úplně vylízanou rakouskou celnici bez smyslu pro humor). Teprve až když jsme druhého dne dopoledne, po bohaté snídani, plni optimismu a samá srandička započali první etepu výstupu na Triglav. Počasí víc než letní a převýšení nějakých 780m na dva kyláky délky. No něco. To ovšem byl jen začátek a humor nás opouštěl jen chvílema. Když jsem ale, kolem osmé večer, sešel z pravé cesty a expedice díky tomu zbloudila a hledala místo ke spánku ve skalnaté pustině cca 2200 m/n.m. skřípalo to kolem mne (že by chrup?) Ale štěstí se drží odvážných a nám přálo vrchovatě. Nejen že jsme se královsky vyspali v travnatém ďolíčku /vítr,nevítr/, ještě jsme každej ušetřili 20 éček, což taky není k zahození. Ráno bylo líbezné, hory krásné a cesta, tedy spíš necesta strašná. S přibývající výškou a teplotou prchaly síly z těla a to jsme cíl cesty zahlédli jen zpovzdálí a na půl oka. Věřím, že nejeden z nás by nejradši odešel někam na pivo, místo plahočení se do štěrkovýho kopce – chachá – jenže vono fakt nebylo kam. Nakonec jsme došplhali až „TĚSNĚ“ pod Triglav, taková chaloupka to byla a ovečky a VEPŘOVKA bez chleba, no prostě pohoda veliká a po nějakém tom vodpočinku jsme šli konečně na věc. Já vím, že tam leze denně několik desítek lidí, že rumburskej Gympl tam rokcorock pořádá procesí, jenže to jsou otužilí mladý lidi, pro které lození po kopcích jest koníčkem, kdežto členové expedice PIFKA zocelení toliko vzpíráním malých, nebo velkých piv, ošlehaní kouřem doutníků a zvyklí dvakrát denně na teplou stravu, museli tentokrát šáhnout opravdu až kednu svých sil a to nejen těla, ale a u mne především těch „psychiatrických“. Když jsem totiž uviděl, a utéct nešlo, kam že to musím lézt, udělalo se mi schouffel od nohou. Nerad to řikám, ale až když kolem mne cestou z vrcholku prošly dvě paní velmi středního věku, zastyděl jsem se a pokračoval . To jsem ještě nevěděl o tom, že až se budeme za soumraku vracet do nižších poloh, potkáme jedenaosmdesátiletého dědka s hůlkama, jak pohvizdujíce-si šlape do kopce, který my jen s nejvědším sebezapřením slézali.  Zkrátka a dobře, dobyli jsme Triglav a dobře nám tak. Ten zážitek a pocit a panoramata už za nějakou tu štrapáci stojí. Taky není k zahození se něco dovědět…. o sobě o druhých a o tom, že lidské rezervy…………… Ten odpočinek v Chorvatsku byl zasloužený a krásný leč o něm se mi určitě zdát nebude.    Tak zase někdy s DĚDOU a jeho úlety.

 

About Děda a jeho úlety

rád: focení,přírodu,lidi nerad:blbce,koprovku,blbce
This entry was posted in Triglav 2007. Bookmark the permalink.

3 Responses to EXPEDICE PIFKA (kterak se z lužanský pivnice dostat až na vrchol)

  1. Marian Matys says:

    dědo kurva děkuju za Tvůj první příspevěk, který jsi sepsal po té, co jsi byl NACESTACH a těšim se na víc takových a fakt před Tebou smekám až k nohám, že jsi to dal a před námi ke kotníkům, že jsme to zvládli taky, sakra, byl to fakt úžasnej čas na kterejžto budu pořád vzpomínat, jedním slovem paráda, paráda, paráda…

  2. Kelly says:

    Dědo, článek je super a Ty ještě víc… přidávám se k Máriovi a smekám svůj širák co nejhlouběji k polobotkám, před Tvým „Heroickým“ výkonem! Expedice byla dokonalá a nezapomenutelná. Prostě UPE UPE ÚŽA!…

  3. Náčelník says:

    Jo, tak nějak to bylo. Jen ty medvědi, ty medvědi…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.