Jedním z velmi originálních dárků, který jsem dostal ke svým narozeninám, byl poukaz na víkend strávený na ekofarmě, konkrétně pak na ekofarmě u Kotyků. Jak to tam vypadalo? O tom lecos řekne tato malá recenze.

Původní vize, že tam pojedu pryskyřičníkem pádivým (čili trábikem, jehož jsem také dostal) padl a tak mi nezbylo, než naskočit do žluťáka a vyrazit vstříc neobvyklým zážitkům. Ekofarma se nachází v oblasti liberecka, ve městě Roztoky u Jilemnice, tedy nedaleko Jilemnice, které je nazýváno vstupní branou do Krkonoš. Cesta nebyla nic moc, ale díky poslední generaci navigace RENA se nám tam podařilo trefit bez problémů a v dobré náladě. Ubytování bylo nečekaně luxusní, skvěle vybavený bejvák se vším, co si může rozmazlený člověk přát. Naše původní plány jak vyrazíme do města vzaly za své asi tak v 21h, kdy jsme usnuli oblečení a vzbudili se až ráno

Snídaně do postele, tomu říkám paráda. A tady si ji můžete dopřát, takže proč toho nevyužít? Venku bylo spíše blátivo a tak místo courání po poli jsme vyrazili do Pece pod Sněžkou, odkud jsme plynule navázali na naší první letošní lyžovačku v Horoměřicích. Den však ještě zdaleka neskončil

“Šéfe, máte tady nějakou hospodu?” ptám se pochybovačně statkáře. “No jejej, hned 2, nebo vlastně 3″ ….. “Ale ty budou dneska zavřený, protože je zábava”, dozvídám se. Jáká zábava? No jasně, pravá vesnická. V tělocvičně se sejde celé široké okolí a do hospod tak nikdo nechodí. No tak to si nemůžeme nechat ujít. Rychle se převlečeme a rádi přijmáme nabídku na odvoz vlastním autem. Jen co vystupujeme před sokolovnou tak si nás místní týpci, postávající a pokuřující u vchodu, z něhož duní muzika, pátravě změří pohledem. Trochu znejistíme a rozhodneme se raději jít nejprve do místní putyky (která se nakonec ukazuje otevřená) za účelem opití se, jinak to asi nedáme. Jenže uděláme pár kroků směrem kýžená nálevna a pan Kotyka nelení, vyskočí z auta a začne na nás hulákat na celé kolo: “TO JDETE ŠPATNĚ, TA ZÁBAVA JE TADY!!!!” ukazujíc přitom na tlupu týpků. “Jo jo, my si ještě skočíme na jedno”, voláme už skoro v poklusu a rychle zapadneme za dubové dveře našeho úkrytu.

Je plno. Vyprodáno. Naštěstí vypadáme asi dost zoufale a tak nám paní domací někde najde dvě místečka a na stole přistane pivo Krakonoš, místní, kvasnicové.

O půlnoci značně unavení odcházíme domů. Tělocvična nám ale nedá spát a tak se donutíme nakouknout. Mazec!!! 101% lidí uvnitř je totálně na plech, všichni mají na tváři slastný výraz a zábava je v plném proudu. Zůstáváme. Alkohol se čepuje v nějakém podivném sklepě, pivo malé se čepuje do půlky normálního půlitru a nedá se pít, tak dáváme přednost kořalce která se leje od oka a kdo čeká než bude obsloužen, upíjí z našich piv, která tam necháváme napospas davu. No masakr nevídanej

Ráno po snídani ještě následuje prohlídka salaše a místní zvěře a samozřejmě projížďka na koni. Když jsem se to naučil ovládat tak jsem se odvážil i k poklusu, no, dole mě to bolelo ještě 2 dny, ale super. Nicméně nevím, jestli bych dal to Mongolsko kde se jezdí na koni týden v kuse.

No a nějaké to hodnocení? Víkend super, ale kdo si chce užít farmu tak doporučuji spíše teplejší roční období. Zima je tam taky určitě hezká, byť spíše kvůli okolí a nejméně vhodná doba je ta, kdy je deštivo a blátivo. Velikou devizou jsou Kotykovi, oba dva jsou naprosto super a musim říci, že se tam člověk cítí opravdu jako doma a je to tím, že ochota není hraná ani nacvičená, ale taková…. lidská… vesnická… prostě ta pravá, ta co člověka zahřeje.

Je to skvělé místo pro rodiny s dětmi, můžete si přivést své vlastní zvíře pokud nějaké máte, děti se mohou motat v salaši, dospělí mají k dispozici ohniště atd. Pro opravdové fajnšmekry je tu k dispozici i možnost spát na slámě se zvířaty.

Dojem? 100% Nenapadá mě vlastně nic, co by mi nám ten víkend zkazilo. Díky Renatko, díky Kotykovi, díky Krakonoši!

Fotky najdete tady.

Tento článek byl publikován dne 20. 12. 2007 (Čtvrtek) v 12:21 pm v rubrice Střípky a byl shlédnut 1,084x. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.