Cestopis Kuba, díl čtvrtý

Nedávno jsem viděl film o revoluci na Kubě (Che: Part one) a padla tam taková věta, že „kdo získá hory (Sierra Maestra) získá celou Kubu“. Teprve tehdy mi došlo, proč to nebylo tak snadné se do nich dostat. Vítejte u dalšího povídání o Kubě.

6. 3. 2009 

Náš cíl je městečko Buey Arriba, které leží na úpatí hor Sierra Maestra a cesta k němu je lemována dvěmi jezery. Těšíme se na přírodní krásy a v dobré náladě bereme i stopaře (což tady může udělat člověk vlastně kdykoli, neboť záplava lidí stojících u silnic je snad nekonečná) a tak cestu nalézáme poměrně rychle. Oblast okolo Bayama je hodně úrodná, všude jsou rozlehlé banánové plantáže a opravdu se je na co dívat.

Buey Arriba. Snažíme se dostat co nejdále do hor, cestu nám ale zaterasí řeka a totálně zdevastovaná silnice. Dál to jde už jen pěšky nebo na koni. Zamkneme auto a jdeme se podívat na bahnitý břeh kde přemýšlíme co dál. Fotíme si dělníky lopotící se v té špíně, fotíme řeku a vlastně celé okolí. Idilka je narušena jakýmsi mužem ve středním věku jenž nás téměř šeptem, až bojácně, osloví a něco nám ukazuje v polorozevřené dlani. Po chvilce nám dochází že je to tajnej policista nebo voják. Říká si o pasy a naznačuje nám, že s nimi někam jde na ověření s čímž rezolutně nesouhlasíme. Až po chvilce nám dochází, že nejde jen o pasy, ale i o nás. Máme jít s nim. Jsme zatčeni. Paráda!

Podívejte se na kterýkoli bolševický film a hledejte pasáže s tématikou výslechových místností. Zjistíte pak, kde jsme skončili. Nízká hliněná budova obšancovaná vojáky, uvnitř přítmí a zápach neznáma. Jdeme do poslední místnosti vpravo, jsme usazeni ke stolu. Vyšetřovatel rozsvěcí lampu a zapíná větrák který rozhání nervózní vzduch v místnosti.

Drobným nedostatkem důkladného výslechu se stala řeč. Naše znalost španělštiny se omezuje na pár základních frází, které se nám momentálně nehodí, jako třeba „jedno pivo“ či „hledáme ubytování“. Jeho angličtina je na tom podobně a tak brzy zjišťuje že s „Helou“ si opravdu moc dlouho nevystačí. Jenže jsme u výslechu a tak všichni víme jaké se asi kladou otázky a jaké se na ně dávají odpovědi. Papír formátu A4 se pomalu plní poznámkami. Náčelník se snaží ze všech sil spolupracovat a neváhá ukázat fotky ze svého foťáku, mosty, domy, řeky a jiná infrastruktura. Nejsem si úplně jist, jestli nám to pomáhá, stejně tak jako když se zeptal kde pracuji a dostalo se mu odpovědi že prodávám mobilní telefony… „ááá, telekomunikasijón“. Situace se moc nevylepšila, ale nakonec usoudil, že vyhoštění bude jako trest stačit. Vlezli jsme do vojenské oblasti a dostali jsme zákaz (s demonstrací na mapě) se vracet.

Po propuštění jsem si oddychl. Později mi to přišlo komické. Kdyby jste to mohli zažít. Ten vygumovaný mozek si opravdu představoval že jsme nějací špióni a kapitalistický nepřítel to tady díky nám sleduje a snaží se sebrat Kubě nápady, technologie a kdo ví co ještě. Jak neuvěřitelně směšná představa když si člověk uvědomí co na Kubě mají. NIC. ABSOLUTNĚ NIC CO BY MOHLO KOHOKOLI ZAJÍMAT – z ekonomického hlediska. To oni ale nevědí a neustále musí být ve střehu. Spíš smutné než veselé.

Nabrali jsme směr Bayamo kde zrovna pionýři oslavovali den matek. Město bylo zavřené, prodávali se doma vyrobené cetky a všude byly nekonečné fronty na zmrzlinu a pár dalších nedostatkových věcí. Pokus o oběd v místní hospodě nevyšel (byla rezervována právě pro místní kteří měli to právo jít jednou za rok do restaurace nebo co) a tak jsme museli vzít za vděk hotelovou restaurací. Hnus fijalovej. To maso je lehce zamřelé, poznamenal náčelník a já si při placení uvědomil, že poměr cena/kvalita je u jídla v casa particulares na míle daleko těmto hotelům. Nikdy více.

Holguín jen míjíme a pokračujeme k plážím na severu. Guarda lavaca nás však trochu zklamala, hezké úseky jsou zabrány hotelem a zbytek nic extra. Navíc to vypadá na bouřku a tak se ještě zmačkneme a dojedeme až do Banes posilněni čerstvou zeleninou „koupenou“ cestou od vetchého staříka který se v opilecké mlze jen smíchy zalykal a neustále opakoval nějakou větu o dolarech.

Ubytování v Banes u Kubánců čínského původu bylo prostě fantastické, stejně tak jako večerní představení místní mláděže v parku, které jsme pozorovali cucajíc pivo nedaleko našeho bydliště, neboť náčelník měl trochu běhavou. Omladina se bavila tím, že si z kola udělala trojstopá vozidla kde „motor“ tvořila obrovská reprobedna napájená autobaterií a jezdíc dokola vyhrávali celou noc jak na lesy.

Dobrou.

This entry was posted in Info. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>