Cesta z Indie
Opět doma. Jaká byla Indie? A není to Indie spíš tady?
Indie mě překvapila. Čím? Čekal jsem to tam horší. Jo jasně, člověka zamrazí když vidí, jak někteří lidé musí žít na zemi a při spaní se prostě v odrbaných hadrech, které mají na sobě snad několik let, jen schoulí do klubíčka třeba na dlažbě. Taky jich máte kolikrát plné zuby, ale dá se to přežít. Děda mi říkal, že jsem hodně v zápiskách psal o lidech a málo o památkách. Když nad tím přemýšlím tak měl pravdu. Jenže ona Indie je prostě hlavně o lidech. Jejich kultura a myšlení je silně odlišné od toho našeho a je i dost odlišné od zbytku Asie. A když už jsem dneska doma tak na ně všechny vzpomínám v dobrém. Možná jsem se o tom vůbec nezmínil, ale vyjma vyložených podvodníků (na které člověk narazí v 99% jen na dopravních uzlech a u významných památek) jsem se tam cítil naprosto bezpečně. Nikdy jsme neviděli, že by někdo někoho honil kvůli krádeži, Indové běžně nosí peníze jen v náprsní kapse odkud jsou snadno získatelné. Nikde jsem nečetl jak je to s kriminalitou, ale myslím, že pro běžného cestovatele (tedy ne pro ty, kteří se opilí potácejí ve 4h ráno do hotelu, nebo uvěří každému, kdo jim co navykládá) je to země hodně bezpečná.
Velmi mě také překvapila “špína”. Oni sice všechno bez okolků upustí na zem, ale v noci tam obvykle chodí pár Indů a uklízí. Takže přes den tam je binec, ale alespoň se to nekupí. Vše působí sice hrozně ušudlaně, ale s tím se musí člověk smířit a když to vezme jako standard tak se za chvilku ani nebojí jíst v místních restauracích. Ona i ta jejich nejhezčí pořád vypadá tak, že by místního hygienika trefil infarkt.
Smutný je tam osud památek, jelikož Indové na ně kašlou a tak vše, co je hezké, je běžně zastaveno vyloženě hnusnými budovami a chátrá to. Pokud je to jen trochu větší tak se to navíc uzavře a vybírá se předražené vstupné pro cizince, které bohužel nejde na údržbu dané památky. Je to škoda v zemi, která má tak veliké kulturní dědictví.
Také nesmím zapomenout zmínit cenovou hladinu která je podle mě nejnižší na celém světě.
Jídlo, ach jídlo. Na něj budeme vzpomínat už vždycky. Mám zkušenost s podobně chudou zemí - Kambodžou, kde jídlo bylo velmi chudé a jednotvárné - a čekal jsem něco trochu podobného. O to milejší bylo překvapení které na mě čekalo od prvního do posledního sousta. Ať jsme jedli cokoliv a kdekoliv tak jsme se pokaždé dočkali naprosto vytříbených chutí a mě nezbylo říci nic jiného než že - Martine - musim říct, že jsem si opravdu pochutnal.
Jestli bude někdy nějaké příště (jsem pro) tak v létě určitě nevynechám hory. Letenka do Indie je dnes za hubičku a možnost toulat se v Himalájích je moc lákavá. Jediné, co jsme nestihli (a měli v plánu) byl Bikaner, což je pouštní město na západě.
Naše cesta tak byla velmi pestrá. Díky 3 přeletům se nám podařilo navštívit několik naprosto rozdílných míst. Od Agry s Taj Mahalem přes svaté Varanasí, kde jsme zažili Indii v její surové podobě s žebráky, přelidněností, koupání v Ganze, spalování mrtvol, jsme se dosali do Goa, krásného jihu s uvolněnou atmosférou, nádhernou přírodou a hezkými plážemi a pak jsme pokračovali do hor, konkrétně Manali, kde jsme si na vlastní kůži zkusili vylézt na čtyřtisícovku a kochali se monumentálními horami kolem. Cestu jsme zakončili v McLeod Ganj, místu, kde sídlí tibetská exilová vláda a které na nás působilo duševně.
Indii jsem chtěl vždycky navštívit ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal a důvod byl vždy stejný - na měsíc tam nemá smysl jezdit, říkal jsem si. Čekal jsem, až bude příležitost tam strávit více času. Ale bylo to zbytečné. Indii člověk nepozná ani za několik let a i když tam stráví pár týdnů tak si dokáže vytvořit trasu přesně podle svých představ. A to je úžasné. Nepoznali jsme ji. Ale ochutnali jsme několik jejich kousků a byla to chutná sousta. Vábení hlavního chodu je tak ještě silnější než kdy dřív.