Beijing, Čína (05/2010)

Tak jsem se po necelém roce opět vrátil do Pekingu. Cílem bylo navštívit výstavu Model Show a při té příležitosti strávit zase pár dnů s hadem a Milanem. Jak moc úžasný týden to byl!

Celé to vzniklo jednoduše – dostal jsem pozvánku na 9th China Model Show v Pekingu od Esky, firmy, jejímž jsme (RCKING) výhradním distributorem pro Slovenskou Republiku. Byla to dobrá příležitost se s nimi znovu setkat ale především navázat nové kontakty i s ostatními dodavateli. Cestu jsem nakonec naplánoval na 3 týdny kvůli dalším “povinnostem” v Shenzhenu a Hong Kongu. Tentokrát necestuji sám, ale oslovil jsem Milana aby jel se mnou, myslím, že po 10 letech skvělé spolupráce je to to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat.

Samozřejmě jsme se nakýblovali k hadovi. Žije tady už přes dva roky a je to super člověk který se o nás královsky postaral. Takže přes den jsme trávili čas na výstavě a večer nám ukazoval to nejlepší z Pekingu. Zase jsem si připadal jak na Maltě. Den má zatraceně málo hodin a byl jsem rád, když jsme si v nich našli pár na spánek.

Modelářská výstava mě překvapila tím, že nebyla zas tak veliká, jak jsem si myslel, nicméně byla veliká dost na to, aby člověk byl z těch neustálých pohovorů unavený. Ale stálo to za to, o čemž mě, doufám, přesvědčí i budoucnost.

Nebudu tady publikovat fotky modelů atd., nevim jestli by to vůbec někoho zajímalo, o tom spíše na www.rcnoviny.cz

Jinak Radek nám říkal, že v Číně je prostě velmi, ale velmi zvyklé chodit vzájemně na večírky, obědy, večeře, KTV, zkrátka cokoli, kde se budují osobní vztahy a nezáleží přitom na útratě. Firmy na to mají fondy. Až potom mi došlo, proč jsou na mě obchodní partneři tak milí, až mi to je kolikrát blbé. V Pekingu se to opakovalo. Prakticky pořád jsme chodili do luxusních restaurací na jídlo a platil to někdo jiný. Sladkou tečkou bylo pozvání od Esky na privátní “párty”, kde nás bylo něco pod 30 lidí, luxusní jídlo, pravé šampaňské, živá hudba a navíc jsem vyhrál vrtulník protože jsem byl (jako jeden z mála!! to je věc která mě vždycky překvapuje, kolik lidí co prodává modely s nimi neumí létat) schopen shodit dva ping pongové míčky z lahve za letu.

Samozřejmě když už jsme byli v Pekingu tak jsme museli navštívit nějaké ty vyhlášené místa, jako třeba ZOO a prohlídnout si Pandu.

Zajet se podívat na velikou čínskou zeď..

Svézt se metrem..

Navštívit Bar street, což je vlatně oblast kolem jezera, kde je milion barů, můžete si tam půjčit lodičku a plout po jezeře, my to udělali a s Milanem nám vlhli oči, když nám tam sedm společnic z firmy co nás pozvala zpívalo písničku..

Na oplátku jsme je pozvali na panáka. Zajímavé je to, že to jsou lidi ze Shenzhenu, kde se normálně alkohol prakticky nepije. Nicméně “it’s a must”. Rozhodnutí padlo na bouchanou tequilu, což byl opravdový oříšek. V Číně se nepoužívají normální skleničky na panáky jako u nás atd., ale po půl hodině houževnatého vyjednávání a shánění ingrediencí po všech čertech se to nakonec podařilo.

Jako sladká tečka jsem posloužil já. Celkem jsem si naběhl, že jsem řekl ředitelce, že cokoli bude potřebovat ať si jednoduše řekne. Řekla si obratem, ať pro ně zatancuju. Takže jsem musel v baru vylézt na židli a skotačit (střízlivý). Ale takhle pobavený lidi jsem už dlouho neviděl

Samozřejmě se to natáčelo a pak pouštělo pořád dokola..

Dále jsme nemohli vynechat Ptačí hnízdo. Mimochodem, moc pěkné, za 50 RMB (asi 125 Kč) jsme mohli jít dovnitř, prolézt si to od první do poslední lavice a ještě shlédnout umělecké představení které tam zrovna probíhalo.

Nemohli jsme vynechat ani další “must see” památku – náměstí nebeského klidu (kam se vejde milion lidí) a Zakázané město.

Poslední večeře pak proběhla v luxusní restauraci kde za 400 Kč můžete sníst a vypít co chcete, ovšem kouzlo to mělo v tom, že jídlo připravoval kuchař přímo před vámi na stole. A šlo o japonskou kuchyni. Krásný.

Mezi další věci patří oslava narozenin na české ambasádě, návštěva sauny s večeří, pozvání do jídelní ulice, pařba v Meggies.. A nekonečná hromada dobrých jídel.

Ostatně o jídle vydám ještě zvláštní článek, fotek je tolik, že to nechci tady přeplácávat. Týden v Pekingu byl prostě úžasný a je nás hodně, kdo na něj budou rádi vzpomínat. Hade, okej tenk ju baj!