Agra a okoli

Brzke ranni vstavani na budika se ukazalo jako celkem zbytecne. Tezko muzete pozorovat vychod slunce nad Taj Mahalem kdyz venku mrholi a navic je patek zaviraci den. To nam to pekne zacina.

Politika Indie smerem k pamatkam je dost divna. Asi pred 6 lety naprosto drasticky zdrazili vstupy do vsech pamatek (zejmena pro turisty) a navic zrusili „PATKY ZDARMA“ coz vyvolalo obrovske nevole i u Indu, protoze turisticky ruch okolo techto pamatek zacal vaznout. To jsem si jeste precetl ve svem starem vydani Lonely Planet. Co tam vsak uz nebylo je, ze ceny na natlak ponekud poklesly, ale patek se nezustal uz ani za penize – Taj Mahal je v patek uzavreny a ostatni pamatky jsou jen za chechtaky. Proc mi to vadi? Protoze nikde neni videt, ze by se do nich investovalo, jen se kasiruje (na pomery Indie naprosto nevidane, vemte si, ze vstupne do Taj Mahal je 750 Rupii, za coz se tu da zit pres tyden). Narodi programy na ochranu pamatek jsou leda tak pro smich, slavne elektromobily ktere nemaji poskozovat ovzdusi stoji schatrale za ploty a silnice dal brazdi tisice smradlavych tuktuku a autobusu. Za co tedy ty penize nechapu.

No, po ranni prijemne sprse (mrholeni trvalo asi tak hodinu, skoda, uz fakt potrebuje sprchnout, to dusno je dusne jsme vzali kolo riksu (ti co vas tahaji po svych uz nenajdete, kdysi to Indicka vlada pro nehumanost zakazala) a jeli navstivit pevnost Agra Fort. No pekny, ale zase, vstupne pres 300 rupek.. To vas nastve, kdyz se 2 nasnidate za neskutecnych 45 rupii (tedy 15 Kc, oba dva, tousty, cornflakes, caj, kafe, vajicka, maslo, dzem..). Dalsi nas cil byl Fatehpur Sikri.

Fathepur Sikri je „nadherne, opevnene, opustene mesto“ ktere byvalo hlavnim mestem mughaske rise. No nejlepsi na nem bylo to, jak jsme se k nemu dostali

Vezmete nejakou 50 let starou napravu, kola, napasujte na to orezle plechy, osadte to popraskanymi skly, dovnitr rozdrbane sedacky, 50 indu a mate typicky indicky autobus. Za 22 rupii vas dopravi cestou necestou (spis to druhe) do 40 km vzdaleneho Fathepur Sikri. Cesta byla fakt paradni, sedeli jsme na nejake podivne lavici naproti (!!) ridicovi, ktery zvladal neskutecne manevry jen jednou rukou (druhou drzel na klaksonu) a u toho nehnul brvou, prestoze jsem na nej delal ruzne obliceje ve snaze vyloudit usmev.

Fathepur Sikri neni klidne mesto ani nahodou, naopak, silena turisticka masinerie ktere jde jen o penize a tak uctuje i za to, ze si MUSITE odlozit boty pred vstupem do mesity a neustale odmitate nabidky na prodej cehokoliv (co ma zrovna ind po ruce). Takze spise zklamani.

Posledni dnesni pamatka byla Baby Taj Mahal, neboli Itimad-ud-Dhaulah, coz je takova zmensenina Taje, ale i tak to byla nejhezci budova co jsme videli. Ovsem ani tady to nebylo jen tak, po zaplaceni 200 INR nas asi za 5 minut zacali vyhanet ze se uz zavira, coz jsem si nenechal libit, ale i tak to bylo naruseni atmosfery.

Krome bejby taje tedy pamatky nic moc, rekl bych, ze to fakt nestoji za to brutalne predrazene vstupne.

Mno a jeste historka s odjezdem z Agry. Nasim cilem je Varanasi, coz je nejposvatnejsi indicke mesto, kde spalene mrtvoly frci do Gangy jak sazene chleby do pece. Ma to tam byt nejvic nebezpecne z cele oblasti, tak budeme na pozoru, ale urcite to bude stat za to. Kazopadne – po prijezdu na vlakac celkem snadno nachazime „RESERVATION CENTRE“ na listky, kde se po chvilkovem bloudeni propracuju k nejakemu okenku a vysvetluji, ze chceme jet spacim vlakem v 7.15 (jede to 12h). Pry je plno ale ochotne mi nachazi vlak pul hodiny pred pulnoci, kde uz sice neni klima vagon volny, ale neklima spaci jeste jo. Musim si zase vypsat rezervacku a jsem poslan k jinemu okenku. Tady je mi sdeleno, ze vlak volny neni. Ptam se na zitrek a take je plne obsazeno. Chvilku se dohaduju, ze pan vedle mi tvrdil, ze volno je a nakonec mi manik za prepazkou nabizi, ze me zaradi na tzv. CEKACI LISTINU. Funguje to tak, ze si listek normalne koupim (i kdyz nevim jestli bude volno) a to, jestli pojedeme nebo ne se dozvime az po osme vecer. No, zajimavy system Nase netrpelivost nas dohlala na misto uz v pul osme a nakonec vse dobre dopadlo a lehatka mame. Takze uz se tesime

Co uz nas po dvou dnech neprekvapuje: doprava, kravy na silnicich, prodavaci, tuktukari, dusno a pot nasich tel..
Co je porad nezvykle: kdyz policista pred nasimi zraky zmlati nekoho holi jen proto, ze se s nim hada, povalujici se lidi vsude mozne, ceny (lze pochopit, ze vas riksa veze 20 km k pamatce, tam hodinu ceka a pak dalsich 20 km na nadrazi a cele to stoji 30 Kc??? Nebo snidane pro dva za 15 Kc, jizda riksou za 3 Kc i par kilometru..), system na nadrazich

Jinak dnes probehlo prvni poradne indicke jidlo, jeste ted nas oba pali usta, ale fakt luxusni (taky skoro 30 Kc za jidlo..). Da se tu i sehnat pivo (70 – 90 rupii), s tou bezpecnosti nevim presne, ale pres den jsme si zamkli bagly v nejake restauraci (venovali nam na ne cely pokoj) a nic se neztratilo..

Jo, jinak ta restaurace se jmenuje LUCKY RESTAURANT a jestli tu nekdy budete a casu bude nazbyt tak urcite zavitejte. Jidlo je vyborne, ale mnohem zajimavejsi je priprava, tezko to prevypravet, ale az uvidite, jak se prijima objednavka a co se deje potom (pripravte se na opravdu DLOUHE cekani). Dospeli jsme k nazoru, ze to chodi asi takto:
- prijme se objednavka (to se deje tak, ze dostanete jidelak a hned si k vam sedne cert a zira na vas a ceka dokud si nevyberete - to si rovnou zapisuje CELYM nazvem jidla do blocku)
- odejde a nacez se sejde asi 5 lidi a vic jak pul hodiny si ctou objednavku dokola a dokola a snazi se prijit, co to je, pricemz zurive gestikuluji, neustale ukazuji do listku a zpet na objednavku
- nekdo z nich odchazi koupit „chicken“
- jidla zacnou na stul nosit po vice jak hodine ale v naprosto nelogickem a chaotickem poradi a kupr. kdyz „kuchar“ (rozumnej 13 lety klucina v dzinsech s upatlanymi dlanemi) vybehne z kuchyne s jidlem pro ZENU tak je servan sefem, ze nejdriv snad ma dostat jidlo MUZ a tak to musi odlozit a jde teprve varit do druhe

No…

Tak pa